A jak se má Váš pejsek?

Tetanovku mi před rokem píchal veterinář.

Proč zrovna veterinář? Třeba proto, že mám silnou, neřešitelnou alergii na fronty v čekárnách u lékaře. Se sbírkou drobných anatomických anomálií a chřipinek, vesměs odstranitelných do pěti minut, mi prostě hodina až čtyři hodiny v místnosti plné naštvaných a prskajících lidí nedělá dobře. Vždycky jsem pak několik dní osypaná od hlavy až k patě.

Promiňte, stala se chyba. Musím se opravit. Veterinář protitetanovou vakcinaci neposkytoval mně, ale jednomu z mých koní! Byl to neobyčejně krásný kůň s dlouhou hřívou a velkýma inteligentníma očima, radost pohledět. Nekopal a neškubal sebou a veterinář byl spokojený, jak to šlo pěkně od ruky.

A když už jsem u toho chlubení, veterinář chválí i našeho pejska. Máme takového malého bílého pejska, víte? Před časem měl vyrážku na pacičce a dostal mastičku, která mu moc pomohla. Lidem se taková dává taky, ale sedí se na ni několikahodinové fronty v čekárně.

Taky si chudák pejsek před časem myslel, že má zlomenou pacičku, ale naštěstí se ukázalo, že zlomená není. To se pejskovi ulevilo! Hned šel zase běhat s kamarády. Neztratil pět hodin v čekárně na rentgen v lidské nemocnici, jako se to vloni v srpnu stalo jeho paničce.

Pejskovy lékařské  eskapády baví široký okruh našich známých. Zjistila jsem, že nejsem sama. A to je asi důvod, proč se nad tím pozastavuji. Proč musíme my, kdo alopatické lékaře otravujeme tak málo, jak to jen jde, předstírat, že jsme zvířata, abychom vůbec přišli na řadu? Proč nemůže u lékaře existovat i druhá fronta, jako je v sámošce – myslím tu s nápisem „Rychlý nákup do 5 ks zboží?“

Došla jsem k závěru, je je to proto, abychom si my zdraví jedinci měli dost času uvědomit, jak dobře se máme.  Abychom byli nuceni pozorovat bližní, kterým je opravdu zle a frontu čekají nikoliv s odporem, ale s nadějí. Zkrátka, abychom nacházeli ztracenou pokoru.

Asi bych měla konstatovat, že pejska prodám. Ale ne. Neprodám. Nechám si ho. I s kočkami a koněm. A vždycky, když mi moje zvířata pomohou ušetřit čas a nervy, udělám někomu vědomě hezčí den.

To bude moje osobní lekce pokory.