„Dneska je šestnáctého, takže osobně spatříš Bellu nebo Nellu od pana Erharta“, informovala mě sarkasticky ošetřovatelka. Nevěděla jsem, jak s tou informací mám naložit.
„No… včera byly důchody, ne?“ dovysvětlila. „To je jediný den, kdy je tu potkáš. Jednu nebo druhou. Chodí si pro hotovost. Nikdy nevynechají. Vždycky se sázíme, jestli si pak doktor půjde pro čokoládu nebo ne. Dostává jen na jednu měsíčně, a jen od jedné dcery. Ta druhá to sbalí celé„.
„Asi má nějaká lékařská omezení…“ kontrovala jsem nesměle.
„Houby lékařský omezení, má chamtivý děti“, dostalo se mi vysvětlení.
Doktor Erhart byl váženou postavou vážené společnosti na malém městě. Doposud plynule přepíná mezi pěti jazyky a my si nikdy nejsme jisti tím, jestli si s námi hraje nebo o tom neví. Většinu času je tichý, začtený do nějaké hodně tlusté knihy z místní knihovny. Dění kolem sebe pozoruje většinou beze slov. Když mám chvíli času, chodím si povídat. Je to typický Moudrák. Může nás toho ještě hodně učit. Jen ta hlava už funguje jen někdy.
Doktorův důchod je velmi slušný. Mohl by si užívat státem uznaného kapesného a investovat ho do kafíček, sladkostí, slaných dobrot, knížek, výletů, holiče a pedikérky, rehabilitací nebo wellnes.
Jenže, jak už jsme se dozvěděli, doktor má děti.
Blonďatá, štíhlá Bella je doktorka práv. Má vlastní kancelář s několika právníky, notáři a koncipienty. Její klientela se rekrutuje z vyšších společenských vrstev. Zrzavá lékařka Nella, má vlastní pediatrickou ordinaci. Obě dcery jsou vdané, mají vlastní domy, do Domova dojíždějí zánovními osobními vozy. Hodně cestují. Dá se říct, že jsou obě dcery pohledem současné společnosti velmi úspěšné.
Frederika se jednou zeptala. „Nechceme tatínka rozmazlovat. Stejně by mu to v Domově někdo ukradl.“ (Hacker, asi. Protože hotovost tu nemá nikdo. Vybírá se jen pro rodiny, které si nespotřebovaný zůstatek chtějí vyzvednout osobně. Jinak všechny objednávky služeb včetně plateb probíhají elektronicky).
Vzpomněla jsem si na jednu cestu vlakem, při které mi spolucestující pán se slzou v oku vykládal, jak se strašně bojí důchodu, protože nemá rodinu, která by za ním chodila do Domova, kde skončí, a která by mu zprostředkovávala kontakt se světem. Zdraví už mu neslouží už teď a ví, že pro něj bude Domov jedinou možností. Zvažovala jsem, jestli by ho Erhartův příběh uklidnil. Nakonec jsem mlčela.
Důchody a čokoláda?
Pokud Vás zajímá, za co se v Domovech platí a jak to funguje, mrkněte na www.custodium.cz, máme tam podrobnější rozbor.
Podstatné pro tenhle článek je to, že 15% důchodu musí ze zákona zůstat klientovi. Je to takový ekvivalent „kapesného“. S kapesným klient nakládá podle svého uvážení (nebo podle uvážení zákonného zástupce). A z mnoha důchodů i po odečtení všech nákladů na pobyt, stravu, náklady na zdravotnické pomůcky atd pořád něco zbývá. To je částka, kterou asi 40% rodin okamžitě převede do vlastních rozpočtů. Potřebují ty peníze prostě víc než senior.
Pokud Vás zajímá, za co se v Domovech platí a jak to funguje, mrkněte na www.custodium.cz, máme tam podrobnější rozbor.
Podstatné pro tenhle článek je to, že 15% důchodu musí ze zákona zůstat klientovi. Je to takový ekvivalent „kapesného“. S kapesným klient nakládá podle svého uvážení (nebo podle uvážení zákonného zástupce). A z mnoha důchodů i po odečtení všech nákladů na pobyt, stravu, náklady na zdravotnické pomůcky atd pořád něco zbývá. To je částka, kterou asi 40% rodin okamžitě převede do vlastních rozpočtů. Potřebují ty peníze prostě víc než senior.
Velmi často se setkáváme s reklamacemi desetikorunových částek na fakturách.
„Cože? Koupili jste tatínkovi DVA zubní kartáčky za 7 korun? Jak může za měsíc zničit dva?“
„Mamince stačí čokoláda na vaření. Nepotřebuje mléčnou, ta je zbytečně drahá“.
„Ty tepláky zašijte, nebudeme ještě kupovat nové, stejně nikam ven nechodí“.
„Kafe? Už zase chtěla kafe? Tenhle týden už měla tři, to musí stačit. Kofein jí nesvědčí“.
„Nemůže jí doktor naordinovat nějakou mast na ruce, abychom nemuseli kupovat tu Indulonu? Je čím dál dražší“.
Frederika a její tým rodiny nesoudí. Nemají na to ani čas, ani chuť.
Nejsou tu kvůli nim. Jsou tu kvůli seniorům, kteří u nich bydlí.
DALŠÍ ČLÁNKY:
První rok práce pro organizace, věnující se péči o seniory, mi radikálně změnil život. Postupně jsem začala sbírat krátké příběhy a umístila je do fiktivní Ubytovny, řízené Frederikou. Ženou – aby se mi to dobře vyprávělo. A ačkoliv jména všech aktérů jsou změněna, popisované situace a všechny příběhy jsou pravdivé. Nikoho neurážím, nezesměšňuji, nezlehčuji ničí trápení. Místy je to úsměvné. Místy drsné. Právě takový je Život.
Bc. Martina Hyndráková, MBA
+ 420 777 746 618
martina@hyndrakova.cz
Facebook: @hyndrakova