Doris a Noris

Čtvrtek

Volá Norisova sousedka. Je jí 16 let a je to moc prima holka. Našla Norise, jak uprostřed lijáku bez hnutí stojí u lavičky asi sto metrů od domu. Nesl nákupní tašku. Bylo jí to divné a tak se zastavila, pozdravila a zeptala se, jestli je všechno v pořádku. Dostala velmi zmatenou odpověď.

Volala na záchranku, ale tam jí řekli, že pokud je pán fyzicky v pořádku, oni nemají důvod vyjíždět. Volala mámě. Ta jí pokyn doprovodit starého pána domů a taky číslo na Frederiku. Frederika už bude vědět, co dělat.

Zahájili jsme akci. Zareagovat by měly úřady, ale je čtvrtek, 16:30 a nikde už nikdo není. Nouzové číslo nemají. Prostě od konce pracovní doby je ticho až do začátku pracovní doby druhý den. Skáčeme do auta a jedeme.

Starý panelák uprostřed sídliště má sedm pater a naštěstí i výtah. Noris bydlí až nahoře.

Slečna na nás čeká u Norisových dveří. Zazvoníme, slečna nás představuje a mizí dělat úkoly. Myslím, že si ani neuvědomuje, jak moc bylo to, co udělala, důležité. Průhledem dveří vidíme hubenou paní ve starém křesle. Silný pachový náraz nás upozorní na to, že tu nebude zdaleka všechno v pořádku.

Frederika se klidným, ale důrazným hlasem vyptává Norise, co se mu stalo. Dozví se, že nic. Je jen unavený a taky ho moc ho bolela noha, tak si musel na cestě chvíli odpočinout. Ano, slečna mu něco povídala, ale on ji moc neslyšel, a taky mluvila moc rychle. Ale došla s ním až domů, to bylo příjemné. Je to hodná holka.

Ta paní v křesle je jeho manželka Doris. On se o ni stará. Ano, sám, protože děti nemají. Ještě před dvěma týdny to zvládal bez problémů, ale teď už ho noha bolí tak, že mu cesta do obchodu trvá půl dne.  No a manželka občas doma něco provede, než se vrátí.

Kolem proběhne kočka a já si uvědomím, že součástí pachového mixu je i hromada nevyčištěného kočkolitu a desítka igelitových tašek s odpadky v chodbě. Kuchyňská linka překypuje napůl umytým nádobím. Na sporáku stojí hrnce se zbytkem polévky. Kočičí miska se zbytkem konzervy. Tvrdý rohlík..

Frederika přiměje Norise, aby se převlékl do suchého, sedá si k Doris a mně odnaviguje ke kuchyňské lince.

Ve staré konvici vařím vodu na čaj. Tu a tam se na sebe podíváme. Hledáme optimální scénář pro další dny.

Doris na dotazy odpovídá ne zcela srozumitelně. Není jí divné, co tam děláme. Není jí divné, že Noris přišel celý mokrý. Nezeptá se ho, proč kulhá. Chce kávu a koláč. Hned. Za chvíli dostane obojí.

Noris si přisedne.  „Proč vám sem nejezdí pečovatelka?“ ptá se Frederika Norise. „Pomohla by vám nakoupit, uklidit a starat se o ženu. Vaše manželka má zcela určitě už nějakou dobu nárok na příspěvek na péči, ze kterého byste ji zaplatili.“

„My jsme před dvěma roky na úřadu o příspěvek žádali. Manželka kvůli tomu byla u doktora. Bylo k tomu strašně papírů, ale nakonec jsme to zvládli. Pak přišla paní z úřadu k nám domů. Na všechno se vyptávala pak řekla, že dostaneme asi čtyři tisíce korun každý měsíc,“ říká Noris. „Pak ještě volala, ale říkala, že tam končí, protože čeká miminko, a že se ozve nějaká jiná paní. Ale už se nikdo neozval. My jsme tam asi za půl roku volali, a oni řekli, že musíme počkat a že se nám určitě ještě ozvou. A pak jsme tam ještě volali, a byla tam zase nějaká jiná paní, která nemohla tu naši žádost vůbec najít. Tak si říkám, že to je asi moc složité a nebo nám ty peníze nechtějí dát“, vypráví. „A taky, víte, my nemáme děti, tak si za tu bídu teď můžeme vlastně sami“.

Myju nádobí v kuchyni a balím odpadky do pytle. Alespoň s tímhle mohu pomoci ihned.

Frederika dál klidně zpovídá Norise i Doris, aby si doplnila obrázek o míře jejich závislosti na pomoci druhé osoby, a možné naléhavosti jejich umístění v pobytovém zařízení. V případech, jako je ten jejich, to není jednoduché. Nechceme jim brát jejich „doma“, když to ještě není nutné.

„Kdy jste naposledy byli u lékaře?“ ptá se Frederika. Dozví se toho spoustu, ale vlastně nic. Chřipka se přece léčí čajem s citronem, záda a nohy bolí každého v jejich věku a doktoři říkají akorát špatné zprávy. Žádnou velkou nemoc nemají, jen Doris hůř chodí a moc toho nenamluví. A taky se nechce moc mýt, ale kdo jí má pořád nutit. U doktora asi tak před třemi měsíci. Dozvídáme se alespoň jméno praktického lékaře, u kterého jsou registrováni. Letmým pohledem do Google ověřuji, že právě teď opravdu nemá ordinační hodiny. Až zítra ráno.

Je zjevné, že úplně sami to tihle dva už zvládat nebudou. Pečovatele si z vlastních prostředků dovolit nemohou, rodinu nemají, stanovisko úřadu neznáme. Frederika nemá volné místo v Ubytovně, a i kdyby měla, takhle narychlo není přesun možný.

„Víte, co?“ řekne nakonec Frederika. „Já zítra zavolám na Úřady a zjistím, co se děje. A staví se tu naše asistentka, dojde s vámi k lékaři a požádá ho, aby se přišel podívat na Doris. Pak vám dojde nakoupit. Odpoledne budeme všichni chytřejší. Kdyby se něco dělo, tady máte číslo, zavolejte mi, klidně i v noci“.

Pátek

Vysíláme asistentku, náležitě informovanou a opatřenou průkazem zaměstnance Ubytovny, za Norisem. Neprotestuje. Doprovod už dělala mnohokrát.

Voláme na první Úřad.

Dlouhý úvod na téma: nebudeme se s vámi bavit, protože GDPR. No, alespoň nám rovnou nezavěsila. Vysvětlujeme naléhavost situace. Nakonec je úřednice ochotna poskytnout alespoň informaci, zda Dorisin spis mají (ano/ne).
Úřednice: „Složku tu nemáme.“
Rodrigo: ……. (dva roky zpátky, šetření proběhlo, pak mateřská, důchodci sami, pán špatně chodí, hygiena ne dobrá, fakt problém).
Úřednice: „Aha, to tu ještě byla kolegyně, která ale odešla na mateřskou. A po ní to přebírala jiná kolegyně, která ale pak taky odešla na mateřskou. Počkejte, tady to je. Žádost jsme obdrželi …. (ano, opravdu před 18 měsíci), pak se to šetřilo a pak pozastavilo, ale já nevím proč“.
Rodrigo: ………….. (znovu připomíná současný stav a naléhavost situace)
Úřednice: „Aha, tak si zavolejte v pondělí“.
Rodrigo: !!!!!!!!!!!!!!! …….. !!!!!!! (akcentace akutnosti řešení situace z výše popsaných důvodů)
Úřednice: „Ale vždyť vám to může být jedno, ne? Vy jste přece jenom zaměstnanec Ubytovny? Tak co se do toho pletete?“
Rodrigo: „To máte pravdu. To jsem. Tak děkuji.“ Zavěsí.

Oba několik minut kopeme do všeho, co je pevně přibité, a mezi zuby drtíme nesrozumitelné kletby.
Překvapivě to zabere.

Zvoní telefon.

„Tak já jsem to našla. Ale je to staré. Budeme tam muset znovu na šetření. Ale dál musím už komunikovat s Norisem, protože GDPR“.

Hurá. Teď jen uhlídat, aby se to zase nezastavilo. Rodrigo si do kalendáře dává tři nové upomínky. On to usnout nenechá.

Jdeme volat na druhý úřad.

Tam k žádnému pochybení nedošlo. Ani nemohlo. Nikdo nic neví. Pokud se senior nepřihlásí sám s tím, že potřebuje pomoci, úřad se to nedozví = neřeší. Pokud senioři nemají děti a nezačnou situaci řešit včas (95% případů), je třeba podobný zásah, jako je ten náš. Aby mohli začít něco dělat, museli by je požádat přímo Noris a Doris. S námi se v podstatě nemohou ani bavit (GDPR).

Volá asistentka.

U lékaře s Norisem byli a Doris už taky viděl. Vydal řadu pokynů. Doris souhlasila s vyšetřením psychiatra, který jí doufejme naordinuje léky, které jí pomohou zpomalit progresi její nemoci stáří. Lékař nám přislíbil, že si naši dvojici vyžádá na častější pravidelnou kontrolu, a kdyby byl nějaký problém, dá nám vědět. Je to sice trochu nelegální dohoda, protože ani my, ani sousedi, ani Ubytovna jako celek nemají pro takové jednání oprávnění, ale v tu chvíli nám jde všem o jediný cíl, a to je důležitější.

Jdeme volat sousedům.

A zase jsme indiskrétní a víme, že by z toho mohl být velký problém. A zase je nám to jedno. Vysvětlujeme jim, že se snažíme pro Doris a Norise zařídit pečovatelskou službu, ale ještě chvíli potrvá, než se nám to podaří. Žádáme je, zda by mohli dvakrát v týdnu Doris a Larrymu nakoupit. Dcera se nabídne, že to zařídí. Mám chuť ji obejmout. A její rodiče taky. Za to, jak ji vychovali.

O měsíc později

Úřednice se už ohlásila, že přijede na nové sociální šetření kvůli příspěvku na péči. Náš údržbář opravil menší závady v bytě. Naše uklízečky provedly větší úklid a jednou týdně se tu staví pro prádlo. Sousedka dvakrát týdně nakupuje a jednou týdně si chodí za Norisem popovídat, aby ho zkontrolovala. Doufáme, že ji brzy nahradí profesionální pečovatelka, placená z příspěvku na péči, na který už má Doris dlouho prokazatelně nárok. Z příspěvku bude možné uhradit i úklid a praní.

Všeobecná dohoda zní: kdyby se něco kazilo, voláme si.
Všichni doufáme, že ten telefonát přijde až za dlouho.