Houstone, máte problém!

Jojo, Ruizovy Čtyři dohody už dneska četl opravdu každý. Minimálně o nich každý zasvěceně hovoří.
A skoro každý podle nich zkoušel alespoň chvíli žít. Mne nevyjímaje.

Knihu jsem četla několikrát, několikrát jsem viděla Duškovo stejnojmenné divadelní představení na Novotného lávce, a vlastním dokonce stejnojmennou audioknihu. Domnívám se, že s ohledem na výše uvedené mohu toltéckou periodu ve svém životě uzavřít s pocitem, že jsem téma nezanedbala.

Dohoda první

Říkat někomu tak užvaněnému jako jsem já „nehřešte slovem“ je mrhání časem. Po čtyřicítce už lze zásadní změnu očekávat pouze vinou trvalé hlasové indispozice.

Dohoda třetí

Trojka je pro budoucího autora detektivek, píáristu a ženu v jedné osobě skutečný životní ořech, jehož louskání potrvá věky. Prý: „Nevytvářejte si žádné domněnky“. Drtivá většina mé práce stojí a bude stát na domněnkách, které na zakázku vytvořím a obalím slovy tak, aby co nejvíce připomínaly pravdu.  Nebo na domněnkách, které mi podstrčí klient s tvrzením, že se jedná pravdu, nic než pravdu. Čert aby se v tom vyznal.

Dohoda čtvrtá

„Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete“. Dělat všechno nejlépe jak dovedu mne naučili rodiče už jako malou. Později jsem se naučila zásuvné pravidlo: Už ve chvíli, kdy něco dokončuji, vím, že bych to příště dokázala lépe. A vím taky, že řada jiných lidí by to dokázala lépe ještě předtím, než jsem se já do toho pustila napoprvé. Jasně. Zbývá dělat všechno tak nejlépe, jak to dovedu – v danou chvíli.  A je po depresích. Tečka.

A dvojka na konec

Nejdelší čas mi zabralo řešení dohody druhé – „Neberte si nic osobně“.  Pořád se mi to nějak nelíbilo. Proč bych si neměla brát osobně, když mi někdo říká něco hezkého nebo mě dokonce chválí? Není to škoda? Chci si takové věci brát osobně, psát si je do deníčku, nahrávat do mobilu a pak si je pouštět pořád dokola, zejména ve dnech, kdy nebude nejlépe.  To, co si osobně brát nechci, jsou jen věci, které se mne netýkají. Cizí starosti, strachy, vzteky a nedokonalosti, které se na mne snaží nakydat ten, kdo je sám nezvládá. Problémy, které způsobil někdo jiný.

Skončila jsem u parafráze, výrazně bližší mojí každodenní realitě.
„Houstone, máte problém“.

Jinými slovy: Houstone, jestli jste si něco vyrobili špatně a teď to nefunguje, pěkně si to opravte.
Já počkám.  
Nechám zatím raketu na rampě.
V nejhorším na ni napadá trochu prachu.
To se pak utře antistatickou utěrkou.