Jak jsem přeprala vánoční kapry

Vzala jsem všechny velké nože, shromáždila je na hromadu, šestkrát sebrala tu kluzkou velkou věc s očima z plovoucí podlahy, zavřela pološílenou kočku na balkon (ryba! ryba! RYYYBBBAAA!!!) a zakrojila. Po půl hodině žižlání mi došlo, že mám málo nabroušený nůž. Po další půlhodině mi došlo, že mám všechny nože tupé a to, co předváděl pán na videu, já nedám.

Výsledkem dalších šedesáti minut práce byl jeden kapr, rozžižlaný na přiměřené kusy. Hlava dál pevně držela na kostře a na zbytcích masa na kostičkách by se uživil jeden průměrně hladový bezdomovec. Pocit neschopnosti ve mně neúměrně sílil. V kýblu byly stále dvě velké kluzké věci s očičkami a otisky kočičích tlapek pokrývaly zvenku celou plochu francouzského okna. Hlasité mňoukání jsem utlumila s pomocí Iron Maiden.

Těsně před půlnocí byly na tácu řízky masa, které vzdáleně připomínaly to, co vyrobil pán na videu. Kočku nebylo vidět (milosrdná tma) a ve velkém hrnci byla hromada věcí na polévku.

Zapnula jsem tablet, abych našla recept na rybí polévku (ne, fakt jsme ji doma nikdy nevařili a můj partner ryby nejí). Michal mi sdělil, že vypnul internet, protože právě něco důležitého ladí, a mám se podívat do kuchařky. Otevřela jsem postupně sedm kuchařek, z toho jednu rybí, abych se ujistila, že jsem asi jediný debil na světě, který neví, jak se vaří rybí polévka = v žádné kuchařce se totiž rybí polévka nevyskytovala.

Zavolala jsem Zuzce. Zuzka mi telefon zvedla poměrně rychle – muselo se něco vážného stát, jindy takhle pozdě nevolám. Přestože mne ujistila, že se mi NEBUDE smát, jasně jsem to pochichtávání slyšela. Mezitím se věci v hrnci zrovna začínaly vařit. Hlavy, ocásky, ploutvičky… všechno pěkně na kupě.

… no, hlavně tam nedávej hlavy s očima a žábrama a taky ne ocasy a ploutve, řekla jedním dechem. Víc jsem neslyšela, protože jsem se vrhla do hrnce zachraňovat co se dá. Po krátkém zásahu toho v hrnci zbyla třetina. Znovu jsem zavolala Zuzce. Michal nahlásil, že zapnul internet a jde spát. A že strašně smrdím rybinou, takže já bych pokud možno měla jít spát k sobě do pracovny.

V jednu ráno byla na plotně moc dobrá polévka a v mrazáku máme naporcovaného vánočního kapra. Vymalovat nakonec nemusíme, kočku jsem na balkoně potmě našla, sousedi nás za hlasitou hudbu nenahlásili úřadu a plovoucí podlaha vypadá pořád dobře.

Ale jestli mi letos někdo ještě přinese rybu, je synem/dcerou smrti!