Jak jsme kupovali portál.

Pár slov na úvod pro ty méně znalé

Na první pohled by měla být celá operace jednoduchá.

Internetový portál by se měl teoreticky skládat z domény, webu s administrací, článků na webu zveřejněných a komunity, která je zvyklá to celé konzumovat (rozuměj číst, komentovat, diskutovat a vyprávět o něm dalším čtenářům). Pak by asi měla existovat nějaká firma, která portál provozuje a umožňuje redakčnímu týmu pohodlně platit náklady a prodávat reklamu. Ta vlastní všechny výše uvedené komponenty celku zvaného portál.

Když se portál prodává, sjedná se prodejní cena, přijde právník, sepíše převody podílů ve smlouvě u firmy, které portál provozuje, a je to. Nový tým bude pokračovat v novém režimu podle nové obchodní strategie, portál poroste a všichni budou spokojeni.

Na prodejní cenu internetového portálu má vliv hlavně prokazatelná měsíční návštěvnost a čtenost. Ta nastaví cenu reklamy, která půjde na portálu prodat. Originalita nápadu je sice prima, ale s ohledem na snadné kopírování jakéhokoliv nového onlajnového nápadu to není zase tak podstatná, jak by to mohlo vypadat.

Obvykle zřejmě papírová nuda. My si to ale užijeme.

Kolo první

„Měsíční návštěvnost je 80.000 unikátních přístupů“, tvrdí prodávající. „Vysoká čtenost, loajální komunita čtenářů. Obrovský růstový potenciál“. Stanovíme cenu, odsouhlasíme si ji a než se vypapíruje, stavíme nový redakční tým. Dva dny před podpisem smluv dostaváme oficiální statistiku návštěvnosti. Je na ní číslo 16.000 unikátů měsíčně. „To není pravda“, tvrdí prodávající. Vysvětlujeme si rozdíl v metrikách, které používá on a oficiální zdroj, ze kterého čerpají odhadci. Nic platno.
Nabízíme odkup za o něco nižší cenu. Po delší diskusi dojde k dohodě.

Kolo druhé

Večer před podpisem smluv nakupuji nějaké domény a jen tak pro jistotu mrknu do registru i na doménu portálu, který kupujeme. A hleďme, ona je registrovaná ne na firmu, která portál provozuje, ale na jednoho ze společníků!  Na můj dotaz společník odpovídá, že doména je jeho, má k ní citový vztah a prodat ji nechce. Ale pronajme nám ji k portálu na padesát let za korunu ročně. Hm.

Začíná další kolo jednání. Znovu dojde k dohodě.

Kolo třetí

Čekáme na převod domény. Mezitím si pinkáme maily, upřesňující detaily převzetí provozu. Jeden z nových redakčních kolegů se uklikne a namísto slova doména použije slovo ochranná značka. A stane se zvláštní věc: ukáže se, že společník s citovým vztahem k doméně měl stejně silný citový vztah k názvu portálu, a tak si ho zaregistroval jako ochrannou známku.  Už je to delší dobu, a tak to zapomněl komukoliv říct. Překvapeně zíráme nejenom my, ale i jeho původní obchodní partneři.

Citový vztah k ochranné známce je výrazně silnější než ten doménový. Ochrannou známku si opět můžeme pronajmout za korunu na dlouhou řadu let, nebo ji odkoupit hned, ale mimo koupi portálu. Hodnota známky je stejná jako hodnota našeho celého podílu.

Zvažujeme, zda to je spíš vtipné nebo spíš zlý sen.

Co se to tu vlastně děje?

Začíná poslední kolo diskuse. Protože tři z nás začínají pro popis situace a jednání prodávajících drsnější výrazy, necháváme mluvit posledního kliďase. S humorem a nadhledem vede konverzaci k neodvratitelnému závěru.

Zdá se, že prodávající má jedinou touhu – zvítězit a všechny „protihráče“ na závěr urazit. Je to opravdu obtížný úkol a zůstane nesplněn.

Napětí postupně opadá. Nová parta, která teď teoreticky nemá žádnou budoucnost, se sejde na pivu. Neexistující společnou budoucnost odmítá. Ten začátek byl taková jízda, že teď přece nemůžeme zastavit! Ukázkový brainstorming vrcholí smrští nápadů, které by z nás za běžných okolností nevypadly ani náhodou.

V duchu děkuji pánovi se silnými citovými vazbami.
A upřímně a z plného srdce mu přeju hodně, hodně štěstí.