Jak přežít Vánoce

Když se na to podívám s odstupem, pravidelná zimní továrna na stres funguje přesně dle stanoveného provozního řádu. Lze ho pozorovat s nevolí… a nebo s pobavením.

Září

První obchody zlomyslně nastrčí do regálů u vchodu vánoční výzdobu (aby měly jistotu, že spotřebitel začne být včas v depresi).

Ani Mikulášské figurky se netěší takové pozornosti – na tři týdny skromně doplní vánoční čokoládové šílenství a pak už po nich ani čert neštěkne. Zato ozdobičky, kosmetické balíčky, dětské hračky, zvířecí pelíšky a vtipné minidárky budou od září do prosince přibývat tak dlouho, dokud bude ještě možné uličkou mezi regály obchodu projet.

„Letos s tím (rozuměj Vánoce) začali zase nějak brzo, nemyslíte?“, debatují spotřebitelé u hromad červenozlatých skleněných koulí.

Vánoční továrna na výrobu stresu se právě teď rozjela na plné obrátky. V plánu je každodenní třísměnný provoz. Hlavním nositelem stresu budou dárky.

Říjen – listopad

Začíná období přání.

Prarodiče pravidelně volají svým dětem a vyžadují seznam jejich a dětských přání.

Rodiče se následně pokoušejí vydolovat seznam přání z dětí. Kradou za okny dopisy Ježíškovi a spravedlivě rozdělují položky seznamu mezi zúčastněné strany.

Puberťáci tvrdí, že  je Vánoce nezajímají, ale jsou připraveni se pekelně naštvat, pokud pod stromečkem nebude přesně to, co si tajně přejí.

Senioři si přejí, aby na to letošní bláznění měli dost peněz, protože důchody nerostou tak rychle jako cena trendy dárků.

Nedobrovolní singles a osamělí lidé si přejí, aby to bylo rychle za nimi.

Všichni dohromady si přejí, aby byly letošní Vánoce romantické, bílé – tedy zasněžené.
Obyvatelé Prahy si přejí, aby napadl sníh všude mimo Prahu, kde jen komplikuje dopravu.
Příroda si o našich přáních zcela veřejně myslí svoje.

Internetové obchody pořádají výprodejové Černé pátky ve všech pracovních dnech.

Čínské eshopy hlásí, že listopadové nákupy letos v prosinci doručit nestihnou (je to jedno, stejně by nám je uschovali celníci nebo Česká pošta, stejně jako vloni).

Obchody přetékají zbožím i lidmi. Centra měst přetékají tržišti s vánočním zbožím (rozuměj, s čímkoliv, co se o vánocích dá prodat). Všude hrají koledy.

Nakupující připomínají živé kalkulačky s jediným vloženým programem: „kolik dárků už mám a kolik ještě chybí“.

Přibývá těch, kdo se před dalším pokusem získat chybějící artefakty do vánoční sbírky posilní vánočním punčem. Ještě že je ho všude plno :-).

Prosinec

Děti se intenzivně těší.
Rodiče a prarodiče se intenzivně těší, jakou budou mít děti radost z dárků.

Ženám začíná perioda pečení cukroví. Obří nákupy, noční směny u trouby. Víkendové předvánoční úklidy jim seberou poslední minuty volného času. Duch vánoc  jim velí perfektně zajistit nadcházející třídenní rodinný maraton, který je už staletí pevně zakotven v našich kalendářích.

Seznam činností, které je třeba provést (manažerky mají samozřejmě To do list, ne nějaký seznam), zahrnuje stovky položek. Nezasvěcený by se mohl domnívat, že součástí vánočních tradic je stolování na zemi a Ježíšek kromě ochutnávání cukroví a doručování dárků plní funkci kontrolora, který bílou rukavicí testuje rámy obrazů, zda na nich neulpělo smítko prachu.

Víkendové návštěvy shopping center, kde se dá nakoupit nejvíce dárečků najednou, začínají připomínat pokus o zápis do Guinessovy knihy rekordů s tématem „kolik lidí se v jednom okamžiku vejde do hodně, hodně velké místnosti“.

Nákupní košíky přetékají. Často věcmi, které ani nebudeme potřebovat.

Většina internetových portálů tak přetéká reklamou, že už se nedají číst. Inzeráty na věci, o které jsme na eshopu na dvě vteřiny náhodně narazili, nás pronásledují všude, kam se podíváme.

Tradiční koledy už v naší hlavě nepřehluší ani projíždějící vlaková souprava.

Nakonec to všechno nastěhujeme domů. Zabalíme dárky, připravíme hromady jídla, obvoláme návštěvy a potvrdíme si časové milníky v našem svátečním maratonu. Start se blíží.

Po sněhu ani památky. (Napadne samozřejmě až v březnu)

Ne, neříkejte přede mnou slovo „Lexaurin“. Já jsem se před dvěma roky naučila na nootropika, konkrétně na Mentis ZEN. (Ano, tohle je reklama… ale na něco nenávykového, bez vedlejších účinků, bez receptu a se Zenovým výsledkem). A ozenovala jsem většinu svých známých.

My, co jedeme v ZENu, jsme byt nechali byt uklidit úklidovou službou, poslední chybějící dárky objednáváme přes internet. V práci uklidňujeme šéfa, v domě sousedy, doma rodinu. Pečeme cukroví podle receptů naší prababičky. Recept vylovíme z paměti, kde byl roky pečlivě uschován. Ve volných chvílích se věnujeme studiu skript jaderné fyziky, protože máme pocit, že nám hlava nějak dlouho zahálela. Zácpy na silnicích chápeme jako příjemnou příležitost k odpočinku za volantem, spojeném se zpěvem písní oblíbené skupiny – žasneme, jak může dopravní situace někoho přimět, aby se hrubě  vyjadřoval o ostatních účastnících silničního provozu. Počasí nám je lhostejné. Dobrou náladu můžeme mít i bez sněhu, ne?

Svátky. Jsou tak intenzivní… a tak krátké. Než se nadějeme, budou pryč.

Bylo by senzační, kdyby alespoň dny vánočních svátků byly už jen klidné a spokojené, jak se píše ve vánočních přáních.

Často se to podaří. Ale může se toho také hodně pokazit. Pokud se v omezeném prostoru sejde dostatek lidí, kteří byli dlouho ve stresu, stačí ke startu jaderného výbuchu jedna malá nevinná poznámka. Třeba příliš neurčitá odpověď na otázku „Co myslíš, jak se mi letos to cukroví povedlo?“.

Pocity smutku a osamění v období vánočních svátků bolí víc než kdy jindy. A ne náhodou se v tomhle období prodá více antidepresiv a alkoholu než v jiných měsících roku.

Nás, ZENaře, připálený řízek nebo hořícím stromeček neohrozí. Vlny stresu jsou daleko, nekonečně daleko.

Pojďme si to letos užít…

Hele, nemusíte si ten ZEN kupovat. Fakt ne. Určitě máte i vlastní recept.
Ať už si vnitřní pohodu udržujete jakkoliv, pojďte se mnou letos pozorovat továrnu na stres s humorem.
Pojďme se cíleně stát generátorem dobré nálady pro celé okolí.
Možná to bude ten nejhezčí dárek pro všechny.