Kočičiny

Od 4:00 nemůžu spát. Zavírám se do pracovny, pouštím Vivaldiho, sedám k počítači a snažím se udělat kus práce, aniž bych vzbudila Michala.

Pan Kočka je ale se situací výrazně nespokojen. Hlasitě a urputně mňouká střídavě za zavřenými dveřmi do ložnice a pracovny. Z ložnice se ozývá tlumené klení. Odcházím i s čtyřnožcem do obýváku na gauč, počítač na klín, zvíře na klín, beru si sluchátka, co nejtiššeji ťukám do klávesnice.

Pan Kočka odchází před obývákové dveře na terasu. Chce ven a komunikuje to hlasitě a důrazně. Z ložnice se ozývá tlumené klení. Oblékám si tlusté pyžamo a ponožky a nechávám terasu dokořán.

Po dvou minutách zkoumání otevřené terasy se pan Kočka začne nudit. Jde prohrabávat kočičí záchod. Většinu kočkolitu pečlivě vyhází ven, sedne si a čeká, až nastoupí úklidová četa. Signály jsou už zcela jasné.Z ložnice se ozývá klení.

Takže teď v tlustém pyžamu a ponožkách, sluchátky na uších a pořádnou porcí silné kávy sedím s kočkou na klíně na terase, nechávám kočičí tlapky ťukat do klávesnice, poslouchám hlasité předení a mám intenzivní pocit systémové prohry.