Frederičina ubytovna pro starší a hodně pokročilé

Dva roky mezi organizacemi, věnujícími se péči o seniory, mi radikálně změnily život. Zastihly mě nepřipravenou a počáteční náraz byl opravdu tvrdý. Pak přišlo dlouhé období nimrání se v detailech, fáze znechucení systémem, fáze bojovnosti a nakonec fáze smíření. Začala jsem sbírat krátké příběhy ze života pobytových zařízení pro seniory. Umístila jsem je do fiktivního Domova, řízeného Frederikou. Ženou – aby se mi to dobře vyprávělo. A ačkoliv jména všech aktérů jsou změněna, popisované situace a všechny příběhy jsou pravdivé. Nikoho neurážím, nezesměšňuji, nezlehčuji ničí trápení. Místy to bude úsměvné. Místy drsné. Právě takový je Život.

Bella a Nella

„Dneska je šestnáctého, takže osobně spatříš Bellu nebo Nellu od pana Erharta“, informovala mě sarkasticky ošetřovatelka. Nevěděla jsem, jak s tou informací mám naložit. „No… včera byly důchody, ne?“ dovysvětlila.

Red Ned

„Jak můžete tatínka takhle dehonestovat“, konstatovala znechuceně asi padesátiletá paní v chodbě céčka. „Copak může chlap nosit červené tepláky? Dyť vypadá jako ženská, která nemá vkus!“ Procházela jsem kolem a nemohla neslyšet závěr její konverzace se sociálním pracovníkem. Nedalo mi to.

Madison

Postupně prosedla první, druhý a pak třetí invalidní vozík. Její tuková zásoba přetéká přes jeho sedadlo tak, že brání otáčení kol. Pokud vozík nejede, Madison s ním vztekle naráží do zdí, dveří a všeho, co je kolem.

Scarlett

„Přišly jsme na návštěvu za babičkou. Přinesly jsme každému větrník z cukrárny. Nechaly jsme dorty na posteli v pokoji a šly si do společenské místnosti připravit kávu, talířky a lžičky“, vypráví jedna z dcer.

Komisař Owen

Představoval jsem si, že tu bude tříčlenná komise, která bude rozhodovat o kulturním programu, a já jí budu předsedat. Jenže tady nic takového není. Tak se to snažím získat“, vypráví mi Owen.

Vánoční Ervín

Vloni na Štědrý den se šel Ervín projít. Díval se na hvězdy a nechal se ovívat lehkým větříkem, který roznášel tóny koled po kraji. Zjevnou romantiku trochu narušuje fakt, že měl Ervín na sobě jen tričko, tepláky, ponožky a pantofle.

Adamína

„Co to děláš?“, ptá se Adamína údržbáře. „Stěhuju televizi do společenské místnosti, to je ta na konci chodby, jak si tam děláte palačinky“, odpoví vlídně údržbář a pokračuje v demontáži velké obrazovky ze stojanu.

Quido

Zdravotní postižení není žádný handicap, říkává pan Quido, který na mne téměř každý týden čekává u výtahových dveří v hlavní budově

Příliš mnoho seniorů

Kdyby byl stát chytřejší, snažil by se silou mocí udržet seniory co nejdéle doma. Nenechte se prosím naštvat už tím, že personifikuji stát. Zkuste pohled ženy – marketingového a procesního konzultanta.

Terminal Station, please, exit the train

Úvod: Jak jsem cestou v metru přišla na to, že musím napsat o tom, s čím se setkávám při práci pro několik Domovů a organizací, zaměřených na seniory. Žádné hluboké úvahy. Pár vět k zamyšlení,.