Nabídli vám někdy ze statku výtečné hovězí maso za dobrou cenu?
A zeptali jste se, jestli je ze zaběhnuté krávy? Ne? Chyba!
Zaběhlých krav údajně v České republice žije více, než volně žijících jelenů.
Z jedné z nich bude pravděpodobně i váš stejk.
Ano, informaci nemám z první ruky a na první pohled to vypadá jako slušný hoax. Zkuste se na to ale podívat očima venkovského hospodáře, a ono to najednou začne dostávat logické obrysy.
Pražák versus venkovan
Lufťáci to mají jednoduché. Libo stejčíček? Šup do supermarketu pro vaničku se zaručeně čerstvým masem, ozdobenou fotografií zaručeně nestresované modelové krávy (ze které bylo jistě citlivě strojově ukrojeno). Jídlo je třeba hlavně připravit podle Pohlreichova receptu naYoutube, a servírovat na designovém nádobí. Zapít pivem. Hlavně žádné starosti a práci navíc.
Oproti tomu „Maso“, vyrůstající na místních loukách, má na venkově jméno a zachází se s ním s úctou a respektem od narození až do jeho konzumace. Proč na konci zvíře stresovat zbytečným převozem na jatka a pak rozporcované maso tahat zase zpátky na statek, když může porážku provést profesionální řezník přímo v místě? Zákon to přece umožňuje. Nikde žádné plastové mističky, chemická dochucovadla. Kvalitní zralý stejčíček, roštěnka nebo krkovička přistanou na stůl těm, kdo je docení. Až sem je všechno v naprostém pořádku.
Zákon chrání krajinu
Současné normy* se pokouší dostat všechno pod kontrolu. Pokouší se chránit krajinu a vodou před znečištěním smradlavými zahrabanými zbytky domácích zvířat. Hospodář musí všechny“vedlejší živočišné produkty“ po porážce povinně odevzdat kafilerce.
A tak nám kráva běhá po lese…
Dostáváme se k jádru zaběhlého pudla (promiňte, krávy). Transportovat zbytky sem tam a provádět dlouhé zápisy o tom, co jak kdo komu poskytl a zda dodržel všech XXX detailů nařízení, se asi nikomu moc nechce. Průměrně inteligentní hospodář zbytky z porážky nezakope u vlastního vodního zdroje. To už bych ho spíše podezřívala, že v souladu s nejnovějšími výživovými trendy stylově barfuje svoje psy a kočky.
A tak si trochu zašvejkujeme.
Ajaj! Z ohrady už zase něco uteklo! Je třeba to nahlásit. Hledali jsme, ale nenašli. Je nám líto.
Úřední vlk se nažral, lidi, psi a kočky taky. Zbyde toho minimum.
A, koneckonců, i kdyby zbylo víc, poločas rozpadu bude určitě kratší než u plastové vaničky na maso ze supermarketu.
* normy – odkaz
** barfování – odkaz

DALŠÍ ČLÁNKY:
Jsem inspirátor, zrcadlo, interní tlumočník, analytik, gramodeska i postrkující šťoura. Pomáhám lidem zhmotňovat jejich podnikatelské plány.
Bc. Martina Hyndráková, MBA
+ 420 777 746 618
martina@hyndrakova.cz
Facebook: @hyndrakova