„Zdravotní postižení není žádný handicap“, říkává pan Quido, který na mne téměř každý týden čekává u výtahových dveří v hlavní budově. Má své dobré a špatné dny. V těch dobrých ví, kdy přijedu, zajímá se o novinky z Prahy, překvapí mě drbem o Frederice, který jsem zatím neslyšela. Ať už spěcháme jakkoliv, Frederika se na pár minut zastaví a prohodí s ním pár slov. V těch špatných dnech zůstává Quido na pokoji a nemluví s nikým.

Quidovi se o invalidní vozík neopírá ani jedna noha. Ne, nebylo to vinou úrazu, ale nadměrné konzumace alkoholu, naprosté ignorace lékařských doporučení a pak i odmítání  lékařské péče. To všechno předtím, než se dostal k nám. Pil, protože byl osamělý a neměl co dělat. Postupně se přestal starat o spoustu podružných věcí… o praní, vaření, pak i hygienu. Jednoho dne už to nešlo dál.

Režim Domova mu vyhovuje. Akceptoval zákaz alkoholu, ale cigarety mu nesebereme. Ví, že ho kouření postupně zabíjí. Podepsal revers. Nemá nikoho, pro koho by se mohl snažit žít dál. Cigarety mu zkracují čekání na konec.

Na pokusy změnit jeho postoj reaguje černým humorem, nebo nás odkazuje do patřičných mezí. Ne, nebude nikam chodit. Nebude se účastnit žádných zpropadených aktivit. Chce cigarety, televizi a klid. Je svéprávný, ví co chce, ví co dělá a má právo si svou cestu vybrat sám.

V souladu se Standardy, podle kterých Domov musí fungovat, mu každého půl roku stanovujeme osobní cíl. Přesně podle předepsané Metodiky. Je jedno, že pro Quida je to depresivní. A ne… nejde to bez něj. Nelze dělat výjimky. Pokud bychom měli do cíle zapsat to, co si tam přeje zapsat Quido, asi by nás rovnou zavřeli. Buď pro míru vulgarity nebo pro nesmyslnost obsahu. Nakonec to vždycky nějak vymyslíme. Vlk se nažere a koza… znáte to.

 

 


Málo se o tom mluví. Pořád málo. Proto píšu.

Rok mezi organizacemi, věnujícími se péči o seniory, mi radikálně změnil život. Zastihl mě nepřipravenou a počáteční náraz byl opravdu tvrdý. Pak přišlo dlouhé období nimrání se v detailech, fáze znechucení systémem, fáze bojovnosti a nakonec fáze smíření.

Začala jsem sbírat krátké příběhy ze života pobytových zařízení pro seniory. Umístila jsem je do fiktivního Domova, řízeného Frederikou. Ženou – aby se mi to dobře vyprávělo. A ačkoliv jména všech aktérů jsou změněna, popisované situace a všechny příběhy jsou pravdivé. Nikoho neurážím, nezesměšňuji, nezlehčuji ničí trápení. Místy to bude úsměvné. Místy drsné. Právě takový je Život.

DALŠÍ ČLÁNKY:

Martina Hyndráková

Jsem inspirátor, zrcadlo, tlumočník, analytik, gramodeska i postrkující šťoura. Pomáhám lidem zhmotňovat jejich podnikatelské sny.

Bc. Martina Hyndráková, MBA
+ 420 777 746 618
martina@hyndrakova.cz
Facebook: @hyndrakova

Nenechte si to jen pro sebe...
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Email this to someone
email