Teorie Vesmírného kouče

Hysteričtí katolíci a zarytí buddhisté mě nemají rádi.
Nemají mě rádi ani esoterici, Newageaři a nejvíc mě nesnáší islámská menšina.
Hluboce totiž věřím ve Vesmírného kouče.

Nechápu, o co jim jde.
Někdo tam nahoře rozhodně je – v tom se shoduji se všemi kulturami napříč Evropou. Pokud je jich tam víc, s největší pravděpodobností podléhají hierarchické struktuře vedení, která se celosvětově ukazuje jako jediná funkční. Jeden tedy skupinu vede.

Přičtu fakt, že koučem je dnes cca 90% všech manažerů od úrovně vedení 0 do -3 (takže skoro všichni). Představa, že ten zcela nejvyšší výcvikem pro kouče neprošel, je tedy v podstatě nemyslitelná.

A na tom, že existuje vesmír, se shodují všichni bez výjimky.

Sečtu a podtrhnu.
Vesmír existuje.
Někdo tam nahoře je taky.
Rozhodně má absolvovaný koučing.
Z toho tedy vyplývá, že mám pravdu.
Vesmírný kouč EXISTUJE.

Vesmírný kouč se neunavuje mentoringem. To není jeho role – na to je moc zkušený a moudrý. Na moje otázky proto zásadně odpovídá mlčením nebo otázkou. Chyby mě nechává dělat s laskavým nadhledem a širokým úsměvem – růst na vlastních omylech je přece nejefektivnější cesta vzhůru.

Aaaano. Občas se mnou mluví. Většinou se mě zeptá, proč trvám na nějakém svém absolutním bludu.

Má úžasný smysl pro humor.

Vždycky má víc času než já, protože na rozdíl ode mne dokonale ovládá time management.

Má rád zvířátka. Určitě má. Na rozdíl ode mne určitě i pavouky.

A docela by mě zajímalo, jestli koučuje i je.