Synektika

„Všechny věci bez ohledu na jejich rozdílnost mohou být nějak spojeny, ať už fyzicky, psychologicky nebo symbolicky.“ (Roukes, 1988)

Synektika je metoda řešení problémů, pracující s analogiemi a metaforami.

Používáme ji v našem Design Thinking Teamu jako oblíbenou hru, ve které nutíme klienty namísto únavných diskusí o stokrát probraných možnostech přepnout do zcela jiného oboru, tam problém se smíchem vyřešit a pak se vrátit s hotovým scénářem zpátky.
Naučila jsem se ji od Radvana Bahbouha na koučovském výcviku.

Takhle vypadá metodický postup: 

a. stanovení problému
b. analýza problému a jeho objasnění
c. spontánní reakce
d. zápis problému
e. sjednocení týmu v chápání problému
f. tvorba analogií
g. prověřování možných řešení
h. přenos řešení na problém
i. aplikace dosažených hledisek na problém

A takhle to vypadá v praxi:

1. Popíšeme problém
2. Vytvoříme seznam možných analogií k danému problému (zadání: projektovým týmům chybí kreativní přístup = analogie: učitelé učí sto let starou metodou)
3. Vybereme jednu z analogií, kterou budeme následně rozvíjet.
4. Hrajeme hru na to, že jsme uprostřed analogického scénáře.
   Co nejvíce zapojujeme představivost (stojím za katedrou a omílám sto let starý scénář).
   Jak je mi? Jak se cítím? Jak reagují žáci? Jak se cítí?
   V týmu si můžeme si rozdělit role, které v analogii hrajeme (učitelé, žáci, rodiče).
   Co nás nejvíc trápí? Co vnímáme jako důležité? Chceme změnu? Proč? Co vlastně chceme změnit? Co jsou jen průvodní jevy a co je skutečně „uvnitř situace“?
   Píšeme si poznámky nejprve každý sám za sebe, následně sdílíme a zapisujeme ty nejzajímavěší nebo nejčastější.
5. Hledáme řešení analogie. Jak jde změnit situaci tak, aby byla komfortní pro všechny strany?
   Tady platí pravidla brainstormingu: nic není zakázáno. Kreativa se přímo vyžaduje. Absurdní nápady často plodí překvapivě funkční řešení
   (napíšeme vlastní učebnice, vybavíme třídu tablety připojenými k internetu)
6.  Vracíme se k původnímu problému a řešení analogií aplikujeme na něj.