Thomasova drobná paranoia

„Škoda, že jsi tu nebyla včera“, přivítala mě hlavní sestra. „Měla bys zase příběh pro tu svou Frederiku. Byli tady hasiči, záchranka, všichni strašně nadávali a konečně prý pošlou Úředníkovi oficiální žádost, aby zrušili to stupidní nařízení o zámcích na céčku!“

Abyste byli v obraze: Po jedné návštěvě tří inspektorek sociálních služeb dostala Frederika pokyn, aby na všech toaletách v Domově se zvláštním režimem přibyly zámky. Narušování soukromí u klientů s psychickými poruchami tím, že na WC byly pouze otáčecí tabulky „obsazeno“ a „volno“ namísto zámků, bylo v závěrečné zprávě označeno za „nepřípustné“.

Namontovat zámky stálo docela hodně peněz. Vybraly se takové, které je možno z druhé strany odemknout univerzálním klíčem, kdyby byl problém. Výrobce ale nějak nepočítá s tím, že zarputilý pán s utkvělou představou, že ho jde někdo zabít, během odemykání z jedné strany na druhé straně pohybuje klíčem v zámku sem a tam, hlasitě u toho nadává a nohama kope do všeho, co je nablízku. Údržbář se může snažit sebevíc, se zámkem nehne.

Klienty na céčku není možné nechat v takové situaci být. Pravděpodobnost, že je to za chvíli přejde samo, je malá. I v takovém prostoru, jako je WC, si mohou snadno ublížit. Rodina nemůže přijet a přemluvit tatínka, že se nic neděje: jsou překvapivě v zaměstnání. A tak se volají hasiči. Tento rok už potřetí, a to je teprve únor.

Hasiči mají jasno. Chytrolín, který tohle vymyslel, by se měl vrátit na základní školu.

Asi bychom se měli škodolibě pochichtávat, ale čeho bychom tím dosáhli. Namísto toho požádáme o oficiální odborné záporné stanovisko k úředně stanovenému opatření, abychom ho mohli inspektorkám zaslat, a vyžádat si nové stanovisko. Fotografie ze zásahu uschováme v archivu mimořádných událostí.

Dva tři měsíce bude klid. S pomocí psychiatra bude Thomas zase v pohodě, v bezpečném prostředí, ale pořád blízko své rodině. Kéž by to vydrželo co nejdéle.

Moc bychom si přáli, aby byla dnes na místě akce přítomna ona inspektorka. Jenže ono by do zprávy pouze přibyl univerzální dovětek „s přihlédnutím k individuálním potřebám klienta“ a zbytek by zůstal stejný. A nebo bychom se dozvěděli, že pokud tohle Thomas dělá, má být přece v psychiatrické léčebně, a ne u Frederiky. Obojí už tu bylo. Úředník nikdy nechybuje.