Zooming.

Miluju cestování. Pro cestování samo. Pro fenomén objevování a fenomén objevování kontextu.
Třeba takový start letadla a s ním spojený zooming.

Rolujeme po dráze a lidé kolem si nacpávají ústní torbičky žvýkačkami a bonbóny, aby je nebolely uši. Zavírají oči a tváří se, že tato část letu nepatří mezi jejich nejoblíbenější cestovatelské pasáže.

Já zaplňuju okénko a zapínám nahrávání videa ve své hlavě, abych si následujících pár minut na pár měsíců zase pevně otiskla do paměti. Pomohou mi ve chvílích, kdy v emočně vypjatých situacích všeho druhu nebudu pro stromy schopna vidět les. Na vteřinu zastavím, zavřu oči a vzpomenu si na to, co jsem z letadla při odletu viděla. A všechno půjde snadněji.

Odlepujeme se od země. Stačí pár minut a majestátní letištní budova začíná připomínat bezbarvý Rubikův kvádřík, který se vejde do lidské dlaně. Čím výš se přesunujeme, tím se opticky snižuje její význam, až mizí úplně. Krajina se mění. Nakonec zbydou jen shluky ploch a plošek – šedých, hnědých, zelených a modrých. Někde je tráva opravdu zelenější… a někde není vůbec. Někde mají hory… a někde ne. Pořád je ale na co koukat.
Jako by planetě Zemi někdo ušil kabát s nádherným abstraktním vzorem.

Dětská stavebnice vesmírného kouče působí tam shora spíš legračně než závažně. Problémy se náhle zdají menší, řada z nich dokonce přechodně mizí.

Zavřu oči a představuji si, jak se stěhuji. Opouštím místo A a přemisťuji se do místa B. Zatímco na zemi je to spojeno s desítkami krabic, rozbitých a zapomenutých věcí, úsilím, emocemi vztaženými k patru, sousedům, domu, místu, okolí, škole, práci… atakdále, v kontextu letadla je to legrace. Mikromravenec se z se z jedné mikrotečky přesune do druhé mikrotečky. Mikrotečka už hromadu mikromravenců zahrnovala a teď bude zahrnovat o jednoho více nebo méně.

Na chvíli zaostřím pozornost na novou realitu. Pokud let neozvláštní trocha turbulencí nebo závada na stroji, budu se teď pár hodin zoomovat na nová, zásadními témata – kvalitu servírovaného jídla, obsah palubních časopisů a filmy. A pak přijde třetí „zoomovací“ perioda: přistávání. Celek bude úplný.

Ne ne, nezapomněla jsem na to, že celek stojí právě na jedinečnosti detailů, ze kterých je složen.
Mám na to spoustu memů.

Malého Prince. Froda Pytlíka. Nebo Steva Jobse.